7 dní v Mentonu

     Letošní rodinou dovolenou jsem naplánoval na základě poznání z dřívějších citrusářských výletů obytným karavanem. Starobylé městečko Menton na francouzsko-italském pomezí je jedním z nejteplejších míst Francouzské riviery. Pětimístný apartmán pro rodinu jsem objednal již v zimě a po různých slevách se podařilo cenu přiblížit levnějším italským apartmánům.

     Státní svátek 5.7.2002 mně umožní, bez nároku na další den dovolené, rozdělit cílových 1300 km na dva dny a proto volím trasu mimo placené italské dálnice a svou Felicii Combi vedu po silnicích v alpských údolích.

     První delší zastávku v Rakousku tvoří dopolední prohlídka malebného Mondsee. Za Salcburkem opustíme dálnici a jedeme horskou silnicí přes Lofer. Méně kilometrů a krásná podívaná vynahradí rychlejší dálnici. Na ni se vrátím ve Worglu a definitivně opustím v Landecku za Innsbruckem. Od Worglu kopírujeme řeku Inn až k jejím  pramenům v sousedním Švýcarsku, kam se, schováni v koloně rakouských a švýcarských vozů, dostaneme bez zastavení na hranicích.

     Jízdu malebným údolím Engadin přerušíme zastávkou v známém zimním středisku a klimatických lázních Svatý Mořic. Nad pramenem Innu v průsmyku Majolapas ( 1815m ) začne super prudkým sjezdem  dlouhé klesání, které skončí až v Itálii. V Mandello u jezera Lago di Lecco se ubytujeme v kempu na přespání. Kvetoucí oleandry vypovídají o klimatu v okolí jezera.

     V sobotu dopoledne pokračujeme Pádskou nížinou okolo Milána na Asti a v Cuneo se trasa opět zvedá. Oblast Piemont – úpatí hor přechází na italsko-francouzském pomezí v Přímořské Alpy – Alpes Maritimes. Za Limone Piemonte se úzkým tunelem v průsmyku Col de Tende dostaneme do Francie. Klesáme údolím Val Roia, které nás přechodně vrátí na italské území a moře spatříme ve Ventimiglii. Rozpálený Menton nás přivítá po několika  kilometrech.

     Ideální poloha rezidence je kousek od pláže, středu města i staré historické části. Menší, ale prakticky uspořádaný apartmán s balkonem je situovaný do vlastní klidné zahrady. V kuchyňském koutu nechybí ani elektrická trouba a myčka nádobí. Podzemní garáž je za příplatek.

     Oblázková pláž zaručuje průzračnou vodu a jasné počasí vydrží celý týden. Ten je ovšem krátký na poznání všech krás Mentonu. Procházky pobřežními promenádami, historickou částí či po výše položených terasách mají neopakovatelné kouzlo. Všudypřítomné palmy, citrusy, oleandry a pnoucí buganvílie zvýrazňují mediteránní kolorit města. Menton, zvaný Perla Francie má i další přívlastky, např. je městem zahrad. Uvádím abecední přehled těch nejznámějších :

Clos du Peyronnet – kolekce tropických a cibulovitých rostlin

Fontana Rosa – romantická zahrada

Jardin Botanique exotique Val Rahmeh – velká různorodá kolekce, také částečně označené citrusy, avokádo, banánovník, kiwi a další

Jardin Francois Mazet, na kopci Annonciade, nedaleko významného kapucínského kláštera – 400 citrusů, další středozemní a tropické rostliny

Jardin Edouard Mazzola – privátní sbírka na terasách v kopcích nad městem, 145 odrůd citrusů, 135 palem a 120 mimóz

Jardins Serre de la Madone – velká botanická kolekce, prvky historických zahrad

Les Colombieres – středozemní zahrada se sochami F.Baca

Palais Carnoles – jedinečná kolekce asi 75 odrůd citrusů, cykasy, avokádo, sochy moderního umění

Parc du Pian – olivovníky

Plateau Saint-Michel – kemp ve stínu oliv, eukalyptů a mimóz

Villa Maria Serena – tropické a subtropické rostliny, velké kolekce palem a cykasů

Giardino botanico Hanbury – 3 km východně na italské straně v lokalitě La Mortola.

Jardin Exotique – 14 km západně, známá kolekce kaktusů a sukulentů v Monacu

     Menton je také nazýván městem umění a historie. Starému městu i celému Mentonu dominuje chrám Saint-Michel. Mimo dalších katolických kostelů a kaplí tu byly vystavěny        další i pro cizokrajné hosty – ruský pravoslavný, anglikánský, reformační a nechybí ani židovská synagoga. Z muzeí je nejznámější Jean-Cocteau ve starém přístavu. Z mnoha dalších akcí a festivalů musím zmínit únorový Fete du Citron. Gigantické výzdoby plody citronů a pomerančů přilákají každý rok 200 000 návštěvníků. Citrusy patří k hlavním symbolům města. V září bývá Journées méditerranéennes du Jardin. Výstavní expozice středozemních rostlin je umístěna v prostranství Jardin Bioves, což je vlastně osázený zelený střed široké hlavní třídy začínající u Casina. Slavnostní výstavu doplňují speciální návštěvní akce v dalších zahradách.

     I když nám jednotlivé dny rychle utíkaly, krásný Menton jsme stačili zpestřit návštěvou Nice, Monackého knížectví a italské Ventimiglie. Velmi oblíbené byly večerní procházky od Cap Martin až po italské hranice. Končily vždy po půlnoci na pěší zóně v staré části plné obchůdků, kavárniček, pouličních umělců a jiných atrakcí. Bez ohledu na pozdní čas byly uličky i pobřežní promenády zaplněné lidmi všeho věku včetně nemluvňat.

     Dopoledne jsem utíkal od rodiny a moře k citrusům a tak mě ve své kanceláři přijal starý známý - městský zahradník Philiphe Rigollot. Na mou žádost zatelefonoval Edouardovi Mazzolovi a ten mě pozval s celou rodinou na prohlídku svých sbírek. Druhý den ráno v osm otvíral bránu abych zaparkoval uvnitř až u domu. Opakovala se exkurze z roku 2000, včetně stříhání roubů. Potom nás seznámil s manželkou a pozval na občerstvení pod pergolu. Prohlíželi jsme fotografie a „řešili“ citrusy. Moc ho zajímal náš způsob roubování a tak jsem názorně demonstroval dva způsoby které používám. Mé rodině se líbily pestrobarevné ibišky, načež pan Mazzola okamžitě podává nůžky. Též mně daroval kopulací roubované citrusy. Návštěva se protáhla  a tak se bohužel nepodařilo uskutečnit rozjednané stříhání roubů v Carnoles s P.Rigollotem.

     Týden k všeobecné lítosti končí a protože nás čeká dlouhá cesta zpět, doplníme zásoby na tržišti ve Ventimiglii. Při této příležitosti nemohu vynechat zahradní centrum Luciano Noaro v sousedním Camporosso, kde si vybereme pestrobarevnou Canu.

     V sobotu odjíždíme v půl sedmé a již využíváme placené dálnice. Bohužel havárie poblíž jezera Lago di Garda zastaví přeplněnou dálnici. Další čas ztrácíme na přejezdu z Itálie do Rakouska. Tentokrát zkouším objet placený Brenerský průsmyk. Řidičsky to jde lehce zvládnout, ale úsek z Vipitena do Insbrucku, zpestřený policejními radary v obcích přinese časovou ztrátu. Také proto musím asi od Pelhřimova řídit za plné tmy, což pro unavené oči nebylo nic příjemného. 1300 km trvalo tentokrát 16,5 hodiny.