Citrusy v Toskánsku                                 Petr Broža, Moravec   

 

     Získání informací

I v roce 1999 v tradičním zářijovém termínu cestujeme za citrusy do Středomoří.Tomu předchází dlouhodobá příprava.Při loňské exkurzi dostáváme od Francouzů adresu na firmu Vannuci v Pistoii.O specializovaném citrusářském podniku Oscar Tintori vím od B.Auberta, autora knížky Pepinieres et plantations d‘agrumes.Díky překladu této knížky ing.Piešem ze Slovenska se dovídám o historickém pěstování citrusů ve Florencii.Pilně hledá na internetu ing.Veselý a nalézá v Toskánsku firmy Margheriti, Bruschi, Papini a rovněž i ty výše uvedené.

 

      Zajištění exkurzí

Při zajišťování celé akce angažuji již o vánocích  naši rodačku, provdanou ve Florencii..Postupně pomáhá překladem mých písemných žádostí  slečna Janíková ze Žďáru nad Sázavou.Především po dva týdny  prázdnin každodenně telefonuje do Itálie, až téměř  pár dní před odjezdem je vše časově dohodnuto.

 

      Chybí jeden karavan

Velký problém nám způsobil jinak vynikající parťák Laďa Kříž, který prodal karavan a dal se na podnikání.S náhradou přichází z Hradce Králové Tonda Exner, náš známý ze španělského zájezdu.V obdobném obytném karavanu pana Lorence pojedou tři citrusáři z Východních Čech a pro moje kolegy vybojuji čtyři místa.Bohužel na poslední chvíli  z pracovních důvodů odmítnou inženýři z Prahy a Ruda Kaňa, který ovšem za sebe zajistí  paní Jarmilu, naši loňskou překladatelku ve Francii.K ní sežene kolega Veselý dvě dámy – citrusářku Danu s kamarádkou. Pouze čtvrté místo dle plánu obsadí italsky mluvící  Petr  z Brna.

 

      Soustředění a poloviční start

V podvečer 1.9.1999 se scházíme ve Střelicích u Brna.Bohužel bez  karavanu z Hradce Králové, který hlásí technické problémy.  Z důvodu nočního přejezdu hranic vyjíždíme ve 22.hodin v karavanu 1 našeho „dvorního“ dopravce Boba Matouška.Ostatní čekají  na svůj vůz u Rudy Kaně, který má za  zrušení místa máslo na hlavě a proto jim poskytne  na 28 hodin  azyl včetně stravy a slivovice.Z technických důvodů bereme do našeho karavanu italsky mluvící Jarku a Jarmilu s mobilním telefonem.Přestěhujeme ji i s dvaceti litry osvědčeného mešního vína a pod tímto vlivem  jim přenecháme exklusivní apartmá, tzv.pašiát.Z důvodu překročení  povoleného limitu dovozu  nápojů do Rakouska, zahájíme ještě před přechodem Hevlín – Laa a.d.Thaya soustředěný útok na snížení uvedeného množství.

 

      Čekání za hranicemi

Rakouský celník po vstupu  do karavanu náhle ustoupí od zamýšlené kontroly a  posuňkem  „ na zdraví“ nás propouští přes hranice.Po pár kilometrech zastavíme a čekáme na druhou polovinu. Až v poledne příští den se dovídáme,že dosud nevyjel a proto  v dešti startujeme.První exkurze  je domluvena na zítra podvečer.

 

      Po Rakousku na nocleh do Itálie

 V Itálii jsme devátou  hodinou večer a po dalších osmdesáti kilometrech nacházíme noční stanoviště.Že Alpy jsou už dávno za námi , dokáže plody obsypaný fíkovník.Jeho tmavomodré plody nejenže doplní vitamíny, ale i připomenou zkontrolovat naše zásoby moravského produktu z plodů stejné barvy.

 

      Placenou dálnicí do Toskánska

Toto místo opouštíme v pátek dopoledne a z důvodu časové ztráty využíváme výhody dálnice.Jízdou Pádskou nížinou míjíme Padovu, Ferraru a za Bolognou nás čeká nejnáročnější úsek přes Apeniny.Trasu plnou mostů, tunelů a srázů nám  zpříjemní legrační debata  našeho řidiče s vysílačkou kolegy z hodonínského kamionu, jedoucího po stejné trase.Dálnice pro nás končí na ukazateli Pistoia a ještě před vjezdem do tohoto toskánské města  registrujeme velké množství zahradnických podniků.

 

      Přes Vannucciho k Tintorimu

Nepodaří se nám přesně najít hlavní sídlo firmy Vannucci  Piante a jelikož náš objednaný čas 18.hodin  mezitím uplynul, pokračujeme do Pescie.Všichni potřebujeme koupel a tak trochu naivně zastavíme v lázeňském městečku Montecatini Terme.Ale, když nenajdeme ani vícekrát osvědčenou kašnu, popojedeme do cíle dnešního dne.Ideální  místo najdeme pár set metrů za skleníky našeho zítřejšího hostitele.Hygiena, vaření a hodování  zabere velkou část teplé toskánské noci.

 

      Shledání  u  Oscara  Tintoriho

Ranní  příprava do gala se protáhne a tak se v kanceláři firmy prezentujeme až před desátou hodinou.Snad jsme tím dali šanci osádce druhého karavanu , kterou po nonstop jízdě za všeobecného jásotu donaviguje až za námi do skleníku Petr Sobotka.Avšak mají v patách místní policisty, které přesvědčí až náš zdejší průvodce, že jsme pěstitelé citrusů a nikoliv konopí.

Prohlídka může pokračovat.

 

      Informace o firmě

Počátek je spojen s Oscarem Tintorim a sahá do začátku šedesátých let pěstováním  velkého citroníku, zakrývajícího jižní stěnu hospodářské budovy. V současnosti je firma dobrým příkladem převzetí dědictví Medičejských, kteří již v 16.století pěstovali v Toskánsku okrasné citrusy.Školka produkuje na 20 000 m2 skleníků a 8 000 m2 venkovních ploch 45 000 sazenic ročně.Expedují se v plastových kontejnerech  o průměru 15 – 35 cm (cena 600 – 2200, ale i 5000 a  7000 Kč ) a v terakotových od průměru 35 cm ( od 5000 Kč) do průměru 80 cm.Výšky rostlin od  40  do 180 cm.Ale v největších ručně dělaných terakotových nádobách mají i 50-leté citrusy  3–5 m vysoké, původem z volné půdy Sicilie nebo vypěstované od počátku v květináčích.Ty se každých pět let zastřihují a přesazují.Mají značně vyšší hodnotu než rostliny ze sicilské půdy a slouží k estetickým účelům, např. do parků.

 

      Způsob pěstování

Používají netržní – okrasné odrůdy s výraznými plody, květy a listy, či jiným způsobem zajímavé.Typické pro Toskánsko je používání květináčů z pálené terakotové hlíny.Pěstební substrát vzniká z místní  hlíny,která se odlehčuje  turbou, drtí, kokosovým vláknem a přidávají se hnojiva s mikroelementy.Jako podnož se používá čtyřletý Poncirus trifoliáta a částečně bigarádie.V únoru a březnu,  při tloušťce kmínku 15 mm, se roubuje do boku a to pouze vlastními, fytosanitárně  kontrolovanými rouby.Rostliny se tvarují v několika různých formách :

Alberetto – korunka se zapěstuje až na různě vysokých kmíncích.

Cespuglio – běžný keřovitý tvar.

Rotonda – atraktivní tvar rostliny ve tvaru rotundy.Do květináče se po obvodu napíchá několik  bambusových prutů, které se spojí drátem v několika patrech.Výhony se potom  různě proplétají kostrou  a přečnívající se zastřihují.Docílí se tím  též snížení plodící rostliny.

Spalliera – jde o pěstování na  stěně.Konkrétně u kontejnerových rostlin se používá převážně delší obdélníkový květináč  s   bambusovou či laťkovou mřížkou, kterou se pak výhony proplétají.V truhlíku je obvykle více sazenic a umísťuje se např. ke stěně na balkon.

Hotové rostliny tj. s plody a květy se převážně exportují.Nejvíc do Německa, Švýcarska, Rakouska,Belgie, Holandska a Anglie.U nás je můžeme vidět u Starkla v Čáslavi.

 

      Přehled variet

Náš průvodce nám představil  následující druhy a odrůdy:

C.aurantium – bigarádie.Především jsme viděli v několika velikostech plodnou myrtolistou varietu C.myrtifolia.

C.clementina - mandarancio = kříženec mandariny a pomerančovníku, především množí remontantní klon.                                           

                         Kucle, kumandarin, tj. kříženec kumkvatu s mandarinou,v tomto případě klementinou.Má načervenalé plody.

C.limon – Dolce,  remontantní , sladké plody po celý rok.

  -Ligure, zajímavá selekce z oblasti Ligurie.Vzrůstná trnitá odrůda s velkou produkcí menších až středních plodů                        s  tenkou slupkou.   

- Oscar, limonajm, hybrid citroníku a Mexického lajmu.Zde vyšlechtěná a patentovaná odrůda, vhodná do místností.Je                     

omezeného vzrůstu s velkou úrodností středně velkých šťavnatých plodů s tenkou  slupkou.

-   Salicifolia, odrůda  s dlouhými úzkými listy, které ji daly název (Salix = vrba ).Plody menší, též prodloužené,úrodnost

     dobrá.

 - Toscana, typický toskánský citroník s menšími plody.

 -  Vaniglia, okrasný úrodný citroník nekvalitních plodů.

 - Variegato, dekorativní, žlutozeleně panašovaný citroník dobré produktivity.

C.limon x C.paradisi - Lipo, kříženec  citroníku s grapefruitem ( limon x pompelmo ).Vzrůstná rostlina , vysoce hodnocená pro

                                               její dekorační vzhled.Kvete od jara do podzimu a přináší hojnost velkých příjemně hořkokyselých 

                                               plodů.               

C.limetta – většinu z nás zaujalo především používání ještě zelených limetek na zdobení aperitivů.

C.madurensis ( zde používají C.mitis ) – plodný bytový citrus včetně panašované variety.

C.medica - Diamante , přední  italská žlutoplodá odrůda.

                 - Rosso , ornamentální odrůda oranžové barvy.

C.meyerii – u nás dobře známý citroník Meyer.

C.paradisi – mají zde žlutou i růžovou formu grapefruitu.

C.reticulata – známá středozemní mandarina, zde značená podle Swingleho klasifikace.

                      -Murcott, pozdní mandarina zřejmě hybridního původu ( tangor ).Je nejen okrasná, ale má i sytě oranžovou sladkou

                        dužninu.

 Mapo, hybrid mandariny a  grepu  ( mandarina x pompelmo ).Velmi šťavnaté sladké plody s tenkou slupkou, dozrávají v říjnu.

C.sinensis – Navelina rifiorente, remontantní forma známého pupečného pomerančovníku.

     -  Variegato, panašovaná odrůda s omezeným vzrůstem.

                -  Variegato piccolo fructo, panašovaná odrůda s malými plody.

Zkoušejí i běžné a krvavé odrůdy pomerančovníku.

C.tachibana – prastará japonská mandarina, drobné hrbolaté neobvyklé plody.

C.tangerina – tanžerina mandarina.Kromě sladké formy mají i okrasnou s kyselými plody.

C.unshiu – vidíme zde i klasickou Satsumu.

C.volkameriana – známý podnožový Volkamerův citroník, ale zde se pro tento účel nepoužívá.

Z příbuzných rodů Citrus jsou  nám představeny :

Fortunella japonica – dle oválných plodů však poznáváme Nagami kumkvat ( Fortunella margarita ).

Fortunella hindsii vzácný Hong Kong kumkvat s miniaturními plody.Neodolám a rostlinu si kupuji.

Poncirus trifoliata – Flying dragon, dle pověsti právě z ní byla upletena trnová koruna Krista.

Microcitrus australasica – australský prstový lajm.

Severinia buxifolia – okrasná rostlina poměrně chladuodolná, snáší kolem 0 stupňů Celsia.Označení buxifolia vzniklo díky                                                                                                      podobnosti jejích listů k buxusu.Vidíme i její druhou variantu Distica.

 

      Závěr exkurze

Děkujeme našemu průvodci a na fotografiích mu představíme naše pěstování.Po předání prezentů požádáme o rouby a je nám ochotně vyhověno.Získáme cedráty Diamante a Rosso, citroníky Dolce, Salicifolia, Toscana, Vaniglia, hybrid Lipo a Kucle, kalamondin, pomerančovníky Navelina rifiorente, Variegata piccolo fructo, Microcitrus australasica a Severinia buxifolia.  

 

      Zhodnocení a nasycení

Vrátíme se na noční místo a zde v klidu strávíme zážitky z kvalitní exkurze.Při opožděném obědu se dovídáme jak pan Lorenc téměř bez spánku doháněl časovou ztrátu druhého karavanu.

 

      Zahrada Garzoni

Popojedeme do sousedního městečka Collodi, kde je dalším bodem programu prohlídka historické zahrady Garzoni, pamatující úpravy již v 16.století.V roce 1994 probíhala  obnova zahrady financovaná z fondů EU, majitele zahrady a třetím zdrojem jsou k naší lítosti  prostředky z prodeje vstupenek.Krásu členité zahrady na svahu pod palácem mám podchycenou na fotografiích.Z citrusů jsou zde umístěny velké rostliny v terakotových nádobách.Svah je rozdělen na vodorovné terasy kamennými zdmi, kde dobře prosperují a přežívají zimu odolnější bigarádie.Trochu odlehčíme zatíženým větvím, jelikož semena těchto podnoží jsou stále vzácností.Naši pozornosti též neujde vysoký bambusový háj.

Prostranství před zahradou je plné prodejních krámků, ale nám především poslouží k doplnění zásob pramen pitné vody.Procházíme kolem sousedního Pinocchio parku, který je rovněž velkou turistickou atrakcí tohoto městečka, samozřejmě především pro děti.

     

      Středozemní moře  

Čekají nás dva dny odpočinku, proto přejíždíme na pobřeží.V přístavním Viareggiu zaparkujeme na noc u piniového lesíku, který po konzultaci s naší francouzskou znalkyní, jest nazván „Buloňský “.V neděli ráno, při hledání volného přístupu k moři se ztratíme a tak jeden karavan tráví horký den na pláži Forte dei Marmi  a druhý jižně od přístavu.Večerní opětné shledání v „Buloňském“ lesíku  vážně ohrozilo stabilitu našich zásob.Jednomu z vážených členů výpravy dokonce způsobilo oslabení zraku natolik, že si spletl svého vedoucího s bernardýnem.

 

      Plná mísa, po ní šikmá Pisa

V pondělí již někteří nováčci pociťují důsledky intenzivního slunečního záření a tak místo moře se od  mazáků učí vařit brambory, pálit červa, chladit nápoje, spát po obědě a jiné zdraví prospěšné činnosti.

V podvečer směřujeme na prohlídku nedaleké Pisy.Cestu nám zpestřují v pravidelných úsecích u vozovky postávající africké kněžky lásky.Jak  trefně nazval Standa v duchu starého televizního seriálu „Najdětě nás na každom kilometre“.

Ve stotisícové Pise jsme navštívili Piazza Duomo.Na jednom z nejpozoruhodnějších náměstí v Itálii jsou soustředěny čtyři proslulé památky.Dóm, nejvýznamnější památka románsko – pisánského stylu z l..1064 až 1118, dále 54,52m až 55,22m vysoká Šikmá věž z l. 1173 až 1350.Proti dómu je kruhové románské baptisterium s gotickou výzdobou z l. 1152 až druhá polovina 14.století .Čtvrtou památkou je hřbitovní obdélníková stavba Camposanto ( Svaté pole )  z r.1277.

 

      Po  Fi – Pi – Li  do Fi

Po dvouhodinové prohlídce jedeme směr Firenze a hledáme čtyřproudovou neplacenou silnici č.67.Trochu nás zmátnou ukazatele, které tuto rychlostní silnici označují Fi – Pi – Li , což rozluštíme jako Firenze – Pisa – Livorno.Po ní už za tmy přijedeme  na předměstí Florencie a po doporučení řidiče kamionu zaparkujeme za benzínovou pumpou na klidném místě s vodou.

 

      Villa di Castello

Medičejské vily jsou jedinečným dokladem renesančního života vládnoucího rodu Medici a naším cílem je Villa di Castello.Spolu se sousední vilou Petraia jsou v severní části města , již  v blízkosti Sesto Fiorentino.

Je úterý 7.září dopoledne a po zaplacení vstupného 4 000 lir (80 Kč) nás Paolo Galeotti, ředitel a hlavní zahradník přivádí do historické zahrady, kde nás čeká nejcennější exkurze letošního zájezdu, překládaná slečnou Jarkou.

 

      Z historie

Medičejové jsou zde od konce 14.století .Práce na vile i zahradě projektoval Nicolo Pericolli, zvaný Tribolo. V roce 1535 začínají architektonické úpravy zahrady.První zmínka o pěstování citrusů sahá do r.1544, kdy Cosimo I Medičejský nařizuje, aby byly roubovány sladké citrusy.Od té doby je sbírka postupně rozšiřována  až do r.1847, kdy dosahuje  600  exemplářů v nádobách a navíc velké množství rostlin pěstovaných u zdí, převážně cedrátů a hořkých pomerančovníků (bigarádií).Spodní část zahrady byla upravována v 19.století, horní je převážně původní ze století šestnáctého.Během 1.světové války  sloužila budova oranžerie  jako lazaret pro poraněné vojáky a rostliny se po dobu třech zim neuklízely.Spousta jich utrpěla, musely se odřezat poškozené větve, některé přeroubovat a část jich i uhynula.V současné době je v zahradě vily Castello vystaveno zhruba 500 rostlin různého věku,

 v nádobách různých rozměrů.Počtem, ale především vzácnými odrůdami, z nichž mnohé pocházejí z dob Medičejských, okrasou a zvláštností plodů, rozměry některých kmenů s obrovskými korunami, dále pak krásou a vzácností některých nádob z pálené hlíny, jež mají vyrytý erb Medici, tvoří tato kolekce pak jednu z nejdůležitějších sbírek v Evropě.V současnosti již 20 let o ní s velkou obětavostí pečuje zahradník Paolo Galeotti.Navíc jsou zde ještě udržovány staré odrůdy jabloní a hrušní z 15.století,

 např. Melarosa.Souběžně vznikly i architektonické originály jako např. sloupová fontána a jeskyně zvířat, které se staly základem

pro podobné v celé Evropě.

 

      Způsob pěstování

Cílem není sklízet maximální množství plodů , ale hlavní  úkolem je zachovat historické odrůdy a staré exempláře rostlin, z nichž nejstarší mají 300 let.Teplotně je Florencie v údolí, v létě jsou zde obrovská horka a naproti tomu zima relativně chladná.Minimum zde mají -10 st.C a občas napadne trošku sněhu.Proto trvale venku pěstují pouze bigarádie na zdech v plochém

tvaru se zimním krytem.500 rostlin se v době vegetace sluní na zahradě v ručně dělaných terakotových nádobách a od listopadu do března zimují v oranžerii.Podnože používají bigarádie (C.aurantium), protože se na  odrůdě projeví případný virus.Je to odlišné od O.Tintoriho, kde se na Poncirusu viry neprojeví.Rostliny se dle velikosti po 5 až 10 letech přesazují do větších nádob, ale četnost této náročné operace omezuje malý počet pracovníků.Terakotové nádoby pomáhají udržovat přiměřenou vlhkost v horku i chladu.Zalévání se provádí po kontrole  poklepem kladívka, kdy se zjistí suchý, dutý prostor a určí se množství potřebné vody.Jara Veselý ověřuje funkčnost kladívka na hlavách svých kolegů, což pobavilo i našeho průvodce.Povrch půdy rostliny tvoří vrstva sušeného kravince, která udržuje vlhkost a zabraňuje růstu plevelů.Co se týče tvaru koruny, na rozdíl od O.Tintoriho, který používá moderní tvary ( rotonda, alberetto atd.), pěstují v původních tvarech.Samozřejmě u starých rostlin je snahou udržet živou třeba pouze jednu větev.Ohrožené odrůdy se pak množením znovu obnovují.

 

      Oranžerie („limonaia“)

 Oranžerie je vysoká zděná budova s většími okny.Teplota v zimním období je 4 – 6 st.C, což nepřináší potíže.Naopak problémem je nedostatek světla a vysoká vlhkost vzduchu.Marně již 20 let žádají o zabudování topení, které by snížilo vlhkost vzduchu a tím se snížilo riziko houbových onemocnění.Stěhování rostlin začíná v polovině října a trvá jeden měsíc.Pro nedostatek místa se musí rostliny natěsnat blízko sebe.Ven se začínají vynášet koncem března.V této budově se též připravuje pěstební substrát a kvasí přírodní hnojivo.

 

      Pěstební substrát

Dováží se půda od Pescie, kterou jim doporučil O.Tintori a ta se speciálním strojem  smíchá s tzv.základem.Ten se připravuje z jílu, písku, bahna, listí, přírodních hnojiv, rašeliny a nechá se tři měsíce odležet.Vzniklá tužší půda je nutná k dlouhodobému udržení rostlin.Nám však Paolo Galeotti doporučuje nadále používat lehké substráty, které jsou pro náš způsob pěstování vhodnější.Na dno nádob se používá nutná drenáž z keramzitu a úlomků z rozbitých terakotových nádob.

 

      Přírodní hnojivo

Použije se 20 kg ovčího trusu, 10 kg drůbežího(slepičí), 5 kg železitého základu, 5 kg bobů, 1 kg kravské krve .Vše se zamíchá v 1 000 litrech vody a nechá 3 měsíce kvasit.Hnojivá zálivka se míchá z 10dkg tohoto koncentrátu v 10 litrech vody.Vzhledem k náročnosti na překlad je tento recept bez záruky.

 

      Sortiment odrůd

Zdejší kolekce se skládá přibližně ze sta odrůd.Přesný počet nelze s určitostí, protože staré odrůdy se obtížně rozpoznávají.Uvedu některé a to i s výsledky pozorování, jak je zaznamenal P.Galeotti:

C.aurantifolia španělská odrůda kyselého lajmu, při zrání se dužnina vybarvuje do žlutozelené barvy.

C.aurantium bigarádie, hořký pomerančovník, velký vzrůst, trnité větve, voňavé květy, aromatické list, dužnina i slupka hořká,semena se používají na podnože.Má mnoho odrůd, např.:

- Bizzaria, plod  má vlastnosti pomeranče a velkoplodého cedrátu.Objevena byla zahradníkem vily Torre markýzů Panciatichi v r.1644, který ji našel meyi svými citrusy.Odrůdu rozmnožil a proslavil po celé Itálii a Evropě.V r.1810 bylo zjištěno,že rostlina vznikla ze semene díky mutaci květů v důsledku náhodného spolupůsobení geneticky různých činitelů s vlastnostmi, jak pomerančovníku tak cedrátu.

- Canaliculata, hořký pomerančovník rýhovaný.Malý plod s pravidelně rýhovanou slupkou ( v Tanakově klasifikaci jako samostatný druh C.canaliculata ).

-Crispifolia, bigarádie se zvlněnými listy.V Holandsku se jí začalo v 17.století  říkat Bouquet.Též se nazývá Ferrari podle slavného jezuity, v Itálií známého tím, že byl prvním, kdo psal o citrusech.Např.v r.1646 napsal úvahy o polyembronii.

- Corniculata, bigarádie s výrůstky na plodech, tzv. rohatá.

- Duplex, hořký pomerančovník s dvojitým květem.

- Foliis Variegatis, hořký pomerančovník s panašovanými listy.

 

- Myrtifolia , listy, květy a plody jsou malé, vyrůstají  v hroznu, plody aromatické (dle Tanaky samostatný druh C.myrtifolia).                     

- Pomum Adami, Adamovo jablko, velké listy, květy i plody.Plody zakulacené nebo oválné s hladkým povrchem.

- Salicifolia, hořký pomerančovník, listy úzké a dlouhé jako u smuteční vrby ( lat.Salix ).

- Virgatum nebo Fasciata, plody jsou hladké s tmavě zelenými a žlutými výpěstky.Část listů je panašovaných.

C.aurantium subspecies – Bergamia, bergamot .Plod kulatý, slupka kyselá, charakteristické ostré, nasládlé a lahodné aroma plodů.    

C.grandis – pumelo (šedok) z variety Crispatus, strom velkého vzrůstu s velkými listy.Mladé výhony jsou pokryty chmýřím, květy vyrůstají ve tvaru hroznu.Plody jsou značně velké, oválné s tlustou slupkou, dužnina poměrně malá a málo šťavnatá.

Fotili jsme se u rostlin ve velkých nádobách s obrovskou korunou.

C.hystrix  - listy této papedy jsou zřetelně rozděleny na dvě části, větve  trnité.Plody kulaté se zelenou slupkou, chuť a vůně jsou pronikavé, šťáva velmi kyselá a hořká.

C.limon – běžný citroník, květy a mladé výhony jsou fialově zbarveny, stonek jasně členěný.Plod elipsovitý, více či méně prodloužený, slupka kyselá, nehořká.Poznáváme více odrůd :

- Citratus, plod středně velký až veliký, kuželovitého tvaru, silná slupka, vhodný ke konzumaci.

- Digitata nebo Corniculata, citrus zkroucený.Nejde o samostatný druh, ale prodloužené výrůstky ve tvaru prstu jsou způsobeny roztočem, který napadá květní pupeny a následně deformuje plody.

- Follis variegatis, panašovaný citroník

- Follis variegatis, panašovaný citroník, panašované plody mají červebou dužninu

- Mellarosa, dle Tanaky samostatný druh příbuzný bergamotu

- Neapolitanum, limoncelo z Neapole, nejvděčnější mezi citrony.Aromatické plody s tenkou slupkou, bohaté na šťávu.Listy zelené, květy a plody voňavé.Velikost plodů malá, zakulacený tvar.

- Perettone Canaliculata, rýhovaný citroník, plody střední velikosti s rýhovanou slupkou.

- Peretta, scvrklý plod tvaru hrušky (mohlo by jít o samostatný druh C.peretta)

C.medica – běžný cedrát, rostlina s krátkými listy, květy a mladé výhonky mají fialově – purpurové zabarvení.Velké plody mají silnou vrásčitou žlutou slupku.Odrůdy:

- Florentina, cedrát z Florencie, běžně nazývaný cedrát.Plod malý až střední, zašpičatělý a voňavý.Dle záznamu z r.1674 je známo, že byl dovezen do Florencie v 17.století spolu  s dalšími citrusy z Pitrasanty na Ligurském pobřeží.Tam byl ve srovnání s ostatními citrusy oblíbený pro svoji vůni a tenkou slupku.Targioni Tozetti uvádí, že v r. 1660 vévoda Ferdinand II daroval papeži Alexandru VII čtyřicet krásných plodů cedrátu z Florencie, natrhaných na ovocných stěnách v zahradě Boboli.

- Aurantiata, cedrát z Číny, pomerančový cedrát, velký plod se v době zrání zabarvuje do oranžova.

- Canarone, další z odrůd cedrátu

-C.paradisi – grapefruit.Rostlina s velkým vzrůstem, květy v hroznech a velké plody.Předpokládá se, že vznikl z přirozeného hybridu pumela (šedok)  a sladkého pomerančovníku, případně z pupencové mutace na pumelu.

C.reticulata -  mandarina.Malé protáhlé listy, plody kulaté, na koncích zploštělé, slupka málo přiléhá k dužnině.

C.sinensis – sladký pomerančovník, listy střední velikosti, bílé voňavé květy, zelené výhonky, kulaté plody se sladkou dužninou.

Severinia buxifolia – rod příbuzný citrusům. Listy podobné Buxus sempervirens, trnité větve, plod malé velikosti, při dozrávání černo – fialové barvy.

Poncitus trifoliata – malý poncirus nebo trojlistý pomerančovník, jediný z opadavými listy, odolný nízkým teplotám, žluté kulaté nebo lehce oválné plody, jejichž semena se používají pro výsev podnoží.

 

      Tajná zahrada

Po shlédnutí expozice citrusů a technického zázemí Paolo Galeotti v pravé části nahoře zahrady odemyká vrata a mezi zdmi je zde ukrytá tzv.“Tajná zahrada“.Medičejové zde pouze pro sebe a blízké přátele skrývali vyjímečné a vzácné rostliny z Indie i odjinud.Odtud se pak šířily do ostatních zemí Evropy.Velká část byla zničena ve 2.světové válce a obnovena byla až v r.1993.Některé rostliny byly nalezeny v Římě, ostatní byly vysázeny dle nalezených seznamů.Je zde např. velké množství aromatických bylin a léčivek, většinou v několika různých formách.Naše obsáhlá prohlídka končí, předáváme prezenty a ještě nás průvodce posílá na prohlídku sousední vily Petraia, kam také vstupenka platí.Někteří toho využívají, ale citrusáři musí dokončit fotografování a průzkum vyjímečně označených odrůd.

 

      Přesun do středu Florencie

Odpoledne jedeme do samotného centra kolébky renesance.Hustý provoz půlmilionovým městem klade vysoké nároky na řidiče, ale náš Bohouš se rychle přizpůsobí.Výkon motoru sice neodpovídá rozměrům karavanu, ale zato klakson budí respekt.Zvlášť,  když ho náš řidič používá preventivně a dřív než stále troubící Italové.Divíme se mladým řidičům a řidičkám jejichž doslova hejna mopedů předjíždějí zleva, zprava i po chodníku.Kličkují mezi auty stojící na křižovatce a buď předjedou na červenou, nebo se  vedle sebe vyrovnají před první automobil a slečny ještě s nedokouřenou cigaretou vyráží při první příležitosti, bez ohledu na barvu semaforu za svými zády.Do samotného středu naše karavany nemůžou a tak vyjíždíme na kopec Bobolino a na Piazzale Galileo zaparkujeme před švýcarským velvyslanectvím, kterému dáme přednost před sousedním volným, ale placeným parkovištěm.

 

      Florencie – světová klenotnice umění

Scházíme do města, kde se odvíjely povídky Boccaccia či Danta Alighieriho a kráčíme po místech, jež jsou spojené s rodem Medičejských, který je navždy spjat s rozvojem umění.Setkáváme se s díly florentských velikánů jako jsou Leonardo da Vinci a Michelangelo Buonarroti či v jejich stínu stojících renesančních tvůrců kterým byli Masaccio,Ghiberti, Brunelleschi a další.Nejprve nás upoutá jeden z největších florentských paláců, velkolepý Palazzo Pitti.Řeku Arno přecházíme (a nacházíme naši překladatelku) kolem zlatnických krámků na historickém mostu Ponte Vecchio.Pak už stojíme na Piazza della Signoria, kde se odvíjely dějiny Itálie.Náměstí vévodí dominanta Florencie Palazzo Vechio a charakteristická stavba Loggia dei Lanzi.Též nás zaujmou sochy jako Michelangelův David, dále pak Judita a Holofernes, Hercules  a Caco, sousoší boha Neptuna či jezdecká socha Cosima I.Medičejského.Večerní prohlídka má sice své kouzlo, ale na obrovské stavby blesk fotoaparátu nestačí.Vracíme se tedy kolem světové umělecké galerie Galleria degli Uffizi.

Poloha švýcarského velvyslanectví v těsné blízkosti klidného parku se jeví jako vhodné místo na přespání a když to vylepší náš řidič namontováním mobilní sprchy na záď karavanu, můžeme plnohodnotně prožít dlouhý večer i uvnitř tohoto města.

 

      Zahrada Boboli a ještě památky

Ve středu opět scházíme dolů pod Bobolino a navštívíme Giardino di Boboli, městský park rozkládající se za palácem Pitti.Vstupné jako v Castello, tj. přijatelných 4000 Itl.Toto místo koupila r.1549 Eleonora z Toleda, manželka Cosima I., aby ukázali svou zálibu v usměrněné přírodě a ve větším rozsahu než v Castello.V letech 1550 – 1560 zakládal park Niccolo de Pericoli (Tribolo).V jeho práci pokračovali Ammannati, Buontalenti a později dílo dokončil Alfonso Parigi.Nás zajímá místo zvané Isolato, skryté mezi alejemi jako tajná zahrada.Na oválném ostrůvku, obehnaném vodním příkopem je vybudována Hesperidina zahrada s citrusy v terakotových nádobách.Mostek je však uzamčen, ale díky důslednosti přítele Veselého se tam nakonec dostaneme, přestože nemáme sebou překladatele.Pomůže odvolání na Paola Galleotiho, který má v Boboli též část citrusů na starosti.Vyfotím krásné exempláře  s mnoha plody.Citrusy najdeme v Boboli ještě na dalších dvou místech, kde je i zázemí (oranžerie), sloužící jako provozní budova a na přezimování rostlin.Pozorujeme zahradníky jak vyměňují vrchní vrstvu půdy a pod ní přihnojují kupodivu i umělým hnojivem.S přítelem Veselým zde ještě dlouhou dobu strávíme studováním odlišných odrůd.

Spořádáním proviantu odlehčíme batohu a šlapeme shánět knihu o citrusech v Castello.V knihovnách většinou drží polední siestu a tak konečně jdeme obdivovat třetí největší křesťanský chrám světa – florentský dóm Duomo Santa Maria del Fiore, jehož červená kopule je vidět ze všech míst města.Spolu s osmibokým Baptisteriem a věží tvoří harmonický celek.Náš čas se naplnil a tak baziliku Santa Croce s náhrobky italských umělců míjíme z uctivé vzdálenosti a podobně i desítky jiných uměleckých skvostů, jejichž prohlídka si však vyžaduje  zhruba tři dny…

 

      Do oblasti Pistoia

V odpolední dopravní špičce si ještě Bob s chutí zatroubí a vracíme se klidných částí Toskánska, zaslíbených mnoha podnikům okrasného zahradnictví.Začíná zlobit převodovka, ale kupodivu vydrží až domů.Po cestě zastavujeme v jednom zahradním centru a prohlížíme nabídku pěkných citrusů v moderních tvarech a rovněž i jiné subtropické ovocné dřeviny.

 

      Školka Vannucci  Piante

Tentokrát již najdeme hlavní sídlo rozsáhlé firmy.Je 18.hodin, když nás přivítá ředitel firmy a jako průvodce nám přidělí obchodního manažera.Ten zajistí tři otevřené elektromobily, ukáže pedály  s volantem a jedeme na plantáže.Rodinná firma Vannucci se zabývá množením okrasných i užitkových rostlin v obrovském sortimentu od nejmenších druhů po vysoké stromy pro všechna klimatická pásma v Evropě.Specializují se na dodávání dospělých již dorostlých sazenic pro konečné výsadby.Z citrusů  množí osvědčené okrasné druhy v omezeném odrůdovém výběru, zapěstované v různých tvarech.Ceny v 15 – 30 – ti litrových kontejnerech od 800 Kč, ale např.citroník v truhlíku na balkon rozměru 80 x 40 x 40 cm vedený na mřížkové stěně (spalliera) za 3000 Kč. Také vidíme  dospělé  třímetrové pomerančovníky, obsypané plody, pro zákazníka ve Švýcarsku  v ceně od 16 000 Kč za kus.Odbornou stránku pěstování, substráty či hnojení již mnoho neprobíráme, protože někteří z naší skupiny jsou příliš rozdovádění z jízdy na neobvyklých vozidlech.Náš průvodce by si mohl časté výbuchy smíchu špatně vyložit a tak raději využíváme jeho ochoty a již s rozsvícenými reflektory jezdíme po množitelských plochách nebo středem skleněných či foliových hangárů.Fotím jehličnany, stříhané a pěstované do všech možných i nemožných tvarů nebo plody obsypané několikametrové cicimky, tomely, fíkovníky, japonské mišpule, obrovské exempláře bougaivilleí, různých palem či panašované agave.Zavlažování je kapkové do každé nádoby, ale především všude profesionální systém a pořádek.Na závěr každý dostane barevný katalog firmy, doplníme zásoby pitné vody a odjíždíme s pocitem uspokojení z nevšední exkurze, která byla úplně jiná a při které jsme se dokonale uvolnili a pobavili.Na noc odjíždíme do Pescie a opět zaparkujeme u opuštěné provozovny za školkou O.Tintori.

 

      Dlouhá noc ,  krátký spánek                                                                                                                                                                                                 

 V dobré náladě pokračovala noční večeře v několika chodech.Při reprodukované hudbě probíhaly  taneční a akrobatické kreace, pozoruhodné pěvecké výkony o přestávkách zpestřené exhibicí mluveného slova v podání Boba, neúnavného vypravěče vtipů a neuvěřitelných příhod.Že se o nás ví, nám decentním způsobem dala najevo projíždějící policejní hlídka.Bohužel v druhém karavanu se ještě nedokázali přeorientovat na jihoevropský režim dne, což náš řidič trefně označí výrokem, že „ v době, kdy oni vstávají, my chodíme spát...“

 

      Pěstitelé v Pescii

Čtvrtek je dnem přesunu na Jadranské pobřeží, ale dopoledne chceme ještě navštívit firmu Papini a naší hradečtí kolegové si přivstanou k návštěvě pěstitele bonsají.V sousedství Papiniho náhodně spatříme sazenice velkoplodých cicimků (Ziziphus jujuba).Po doptání přichází majitel „il principale“ Giusti Alfro, doprovázen přátelským psem a nechává nám rostliny za velmi dobrou cenu.Je to ochotný starší pán a ještě  nám ukáže svou hlavní obživu – množení oliv.Rovněž má skleníky se základními odrůdami citrusů, kde názorně vidíme přípravu a řez výstavních citroníků do tvaru „rotonda“.Kupujeme panašovaný citroník, cedráty, olivu a pěknou rostlinou  oválného kumkvatu Nagami vstupuje mezi citrusáře i naše překladatelka, avšak nutno podotknout, že dosud bez zápisného.Především jí ukazuje pan Alfro svého svobodného, nezvykle blonďatého syna a na pohoštění nabízí víno.My ovšem především žádáme pitnou vodu k naplnění prázdných kanystrů.Sice již nemáme čas, ale ještě nás dovede k svému příteli, který se zabývá pěstováním květin.Ten pomale představuje několik stíněných tunelů s různými druhy.Vidíme též orchideje a nakonec mezi gerberami vybírá jednotlivé kusy z mnoha barevných variací pro velikou kytici, aby zalichotil našim ženám.I když spěcháme, on se nenechá odbýt a rozvážně zajišťuje každý stonek zásobníčkem vody, dále vypráví o svých zážitcích ze severní a východní Evropy, požaduje výměnou adresy a pokud by jsme neutekli, věnoval by se nám dodnes.

 

      Dálnicí na Jadran

Nabrali jsme zpoždění a jelikož chceme být ještě dnes u moře, vynecháme firmu Papini, kde byli za plotem  vidět rovněž krásné sazenice citrusů.Od nejbližšího nájezdu v Chiesina Uzzanese využíváme dálnice a mezi Florencií a Bolognou opouštíme Toskánsko.Skončil citrusářský program a nyní je vše na řidičích.Za obrovského vedra v hustém provozu se jeden druhému ztratí, takže do plánovaného cíle v přímořském Lido di Jesolo, dojede pouze náš karavan, zatímco druhý řidič se na parkovišti u Benátek

skamarádil s Myslivcem.To my již v Jesolo nakupujeme italské nápoje a poté se podaří najít osvědčené místo, kde jsme kampovali v r.1997, při návratu z Korsiky.Po dlouhé jízdě přijde vhod procházka do turistického centra a sklenička Martini.

 

      V pátek u moře

Dopolední budíček nám provede kolega Sobotka, který opět prokáže navigační schopnosti a dovede opožděný karavan.Poté jedna dvojice využívá autobusového spojení k výletu do Benátek.Slunečné počasí nám po celý týden v Itálii přeje a tak opět lenošíme u moře, tentokrát Jadranského.Standovi připomínáme dva roky staré zážitky z této pláže, kterým patří v našich vyprávěních jedno z předních míst.K nim se určitě zařadí nové, protože zcela v režii neudržitelného Bohouše se rozvíjí společné posezení v karavanu.Tomu padnou za oběť nejen veškeré tekuté zásoby včetně dodaného zápisného, ale i sladké či slané pečivo podávané k na kostečky nakrájenému suchému salámu s ementálem.Jelikož zdarma využíváme plážových sprch a toalet, cítíme povinnost   přispět do městského rozpočtu, čehož docílíme podporou místního podnikatele,v jehož podniku pokračujeme v krasojízdě.Vybíráme sice nejlevnější nabídku – litrové karafy červeného vína, ale nejen pro jejich počet jsme brzy středem pozornosti...

 

      Naposledy moře a odjezd

 

V sobotu po vykoupání , obědě a rozloučení odjíždí hradecký karavan i s naší překladatelkou na cestu k domovu.My tolik nespěcháme a tak v poklidu ve čtyři odpoledne roztlačujeme karavan, jehož baterie oslabila trvale využívaná chladnička.Po cestě nakupujeme v supermarketu a neodoláme ani prodejci melounů, jemuž platíme za třicetikilogramové kousky, alespoň podle ceny.V půl desáté večer jsme v Rakousku a tak sjíždíme na vedlejší silnici k přenocování.

 

      Úprk před medvědy

V alpském lese najdeme klidné odpočívadlo a pustíme se do večeře.Horské ticho narušuje pouze ze dvou stran se ozývající praskání větví.Někdo si všimne rozházeného obsahu kolem odpadkových košů, zřejmě se tady přiživuje nějaké zvíře.Další přidá zaručenou informaci o medvědech žijících v této části hor.A když se za sílícího praskotu větví  ozve mezi nimi mnohem silnější hluk, který je ve vypjaté atmosféře identifikován jako medvědice hledající mláďata, popadneme nohy na ramena a prcháme do karavanu.Příteli Veselému se ještě zželelo melounu a tak pro něj posílá Standu, ježto on má již děti zaopatřené.Zastavíme až v nejbližší vesnici a přespáváme před zavřeným barem.Naštěstí si  nikdo nevšimne jeho názvu a tak spíme klidně.Jmenuje se   BAR BEI BRUMMBÄR  - Bar u medvěda ...

 

      S melounem přes Rakousko

Ráno vidíme, že tu s námi přenocovali krajané.Avšak Ostravák odpojí Felicii od přívěsu,  kde ponechává ženu  s třemi dcerami a odjíždí.Dovídáme se, že to není navždy, ale pouze zajel přes horu do Slovinska pro levný benzin.To však není pro náš karavan a tak my tankujeme za šilinky.Dlouze posnídáme meloun a v deset hodin odjíždíme na sever.Přestávky na odpočívadlech jsou stále jednotvárné.Dáme si meloun, navštívíme toaletu a jedeme dál.Jelikož je v karavanu nyní více místa, dojde k tradičnímu obnovení „pašiátu“, jehož pohodlí přijde vhod v dopravní vídeňské zácpě (jiná nepřipadala v úvahu).Před osmou hodinou večerní přejíždíme hranici do Mikulova a v poklidu dodržíme další tradiční zvyk, jímž je večeře za koruny v Pohořelicích.Poprvé za celou cestu nás kontroluje policejní hlídka, jíž se nezdá naše kroužení okolo Radostic, které díky navigování zdejšího rodáka marně hledáme.V Brně jsme kolem půlnoci.

 

      Závěrem

 

Závěr se tentokrát obejde bez shrnutí celé akce.Vše důležité, co jsme viděli a prožili, je v tomto článku popsáno.Je rozdělen na jednotlivé kapitoly a tak si každý může přečíst pouze to, co ho zajímá.Pro někoho to budou statě o citrusech, jinému může posloužit zeměpisná část k organizaci podobného výletu a pro nás účastníky je to připomenutí těch nejlepších  zážitků, aby zastínily ty méně povedené, které se ani nám nevyhnuly.