Podnože jak je znáte i neznáte, díl 1.

MUDr. Marek Svítek

 

Původně jsem mínil napsat článek pro začátečníky, ale nakonec mi bylo líto nashromážděného materiálu, a tak jsem přistoupil na určité kompromisní řešení. U podrobnějších popisů vždy uvádím krátké shrnutí pro začátečníky, pokročilejší pěstitelé si jistě rádi přečtou všechny informace. Navíc se mi podařilo nasbírat mnohem více poznatků, než jsem měl původně v úmyslu. Proto se článek sestává ze dvou dílů.

 

Pokud se chceme dočkat u našich citrusů plodů, zpravidla nám nezbývá než je naroubovat, popřípadě si pořídit pravokořenné rostliny pocházející z plodících citrusů. Avšak pravokořenné rostliny nejsou zcela ideální (o výhodách a nevýhodách řízkování zase jindy). Mnohem výhodnější je pořídit si vlastní semenáčky (stačí trocha trpělivosti) a nechat si je naroubovat. Zkušenější pěstitelé si samozřejmě své podnože naroubují sami. Roubování na vlastní podnože nám přináší několik výhod. Zaprvé jsou podnože přizpůsobené našim podmínkám, jejich pořízení je snadné a levné. Vyhneme se ztrátě rostliny, která nepřežila po nákupu aklimatizaci. Pokud zahyne roub, podnož obvykle přežije a lze ji naroubovat znova. Umožní nám lepší výběr budoucí odrůdy – rouby se seženou vždy snadněji než celá rostlina; u vzácných rostlin to platí dvojnásob. Na začátku dalšího povídání bych rád připomenul základní pravidlo; držte se ho a nebudete zklamáni:

 

Neexistuje dokonalá podnož – výběr podnože je vždy určitým kompromisem.

 

ždeální podnož by se přizpůsobila široké škále půd, byla by rezistentní vůči chorobám a přizpůsobivá požadavkům na závlahu. Ovlivnila by roubovance pouze v kladném smyslu – plody by rychle zrály, dosahovaly vyšší hmotnosti, obsahu cukrů atd. Taková podnož samozřejmě neexistuje. Je těžké stanovit, který z faktorů hraje nejvýznamnější roli. Na prvním místě stojí zřejmě klimatické podmínky a půda; zde se musí roub přizpůsobit podnoži. Varieta naroubovaného citrusu stojí pak na místě druhém. Pro komerční oblasti je také velmi důležitá odolnost vůči chorobám, výnos a kvalita plodů. Je nutné počítat s faktem, že mnoho podnoží i roubů citrusů je kompatibilních (tj. schopných srůstu), ale řada z nich nikoli. žnkompatibilita se nemusí projevit okamžitě, ale třeba až po několika měsících zdánlivě úspěšného srůstu. Většinou však roub uhyne nebo nevyraší.

Podnože ovlivňují řadu vlastností naroubované odrůdy:

-         dobu dozrávání plodů, jejich kvalitu (vnitřní i zevní – vzhled je také důležitý) a velikost

-         výnos

-         velikost stromu a délku jeho života

-         toleranci kvality půdy (stejná podnož se může různě chovat v půdách o odlišné kvalitě)

-         toleranci k chorobám a škůdcům

-         různé nutriční požadavky

 

ždeální podnož by měla mít dobře vyvinutý kořenový systém, dostatečně silný kmínek. V komerčních oblastech se roubuje teprve na podnože silné 8-12 mm, nicméně naši citrusáři mají dobré zkušenosti již s roubováním na podnože silné 5 mm. Ve většině případů používáme jako podnože jednoleté až tříleté semenáče. Extrémem je pak roubování na podnože silné pouhých 3 mm – ale při dobrých podmínkách může být úspěšné. Nicméně takto tenká podnož (často jen jednoletá) je s největší pravděpodobností slabá, nemá dobře vyvinutý kořenový systém a hrozí její zánik i po úspěšném srůstu roubu (v podstatě „starý“ roub vyraší a podnož zcela vyčerpá). Tento postup je vhodný pouze pro zkušené citrusáře, kteří si dokáží se zmíněnými nevýhodami poradit.

Existují stovky podnoží jednak přímo z rodu Citrus nebo rodů blízce příbuzných (Fortunella, Eremocitrus aj.). Do následujícího přehledu jsem vybral pouze běžné, vyzkoušené či perspektivní podnože, které jsou až na výjimky poměrně snadno dostupné.

Citrus aurantium L. (bigarádie)

Ještě před 40 lety byla bigarádie nejpoužívanější podnož na světě, představovala asi 75% produkce. Ale po zavlečení viru tristézy jak do Ameriky tak do Středozemí se její používání podstatně omezilo. V současnosti je v širším měřítku používaná pouze v žtálii. Bigarádie vytváří mohutný kořenový systém, skládající se dvou nebo tří mohutných hlavních kořenů a z mnoha kořenů větvících se převážně horizontálně. Takto se chová kořenový systém v propustné půdě. Naopak v jílovité nebo bahnité půdě se kořenový systém omezí na jeden až dva horizontální hlavní kořeny, které rostou maximálně 50 cm pod povrchem.

Bigarádie poměrně dobře snáší zasolené substráty a chladnější podnebí. Snáší pokles teplot k bodu mrazu a nevadí jí přísušek. Vůči vápníku je tolerantnější než P. trifoliata. Také v porovnání s citranží je o něco více tolerantní. Naopak ve srovnání s C. macrophylla je tolerantní méně. Bohužel je poměrně citlivá vůči tristéze a cristacortis. Z houbových onemocnění je citlivá na Armillaria spp., naopak je poměrně odolná vůči Phytophthora spp. Je poměrně citlivá na Nematoda napadající citrusové rostliny.

Bigarádie má dobrou snášenlivost roubů pomerančovníku, citroníku (kromě variety  Monachello), mandarin, grepů a bergamotu. Je špatnou podnoží pro cedrát C. medica „Diamante“. Kvalita plodů naroubovaných odrůd je dobrá. Bigarádie je dnes doporučována v komerčních oblastech pouze pro citroníky. Nedoporučuje se pro sladkoplodé citrusy.

Představuje tedy dobrou podnož, bohužel ji znehodnocuje citlivost vůči tristéze, která se objevila už i ve Španělsku a žzraeli. V našich podmínkách je však s úspěchem používána pro většinu odrůd. Představuje velmi dobrou univerzální podnož. Není náročná na pěstební podmínky. Výhodou je rychlý růst semenáčů, které v dobrých podmínkách lze roubovat již po jednom roce. Opatrnosti je třeba při dovozu rostlinného materiálu z oblastí s výskytem tristézy.

Citrus ichangensis SWžNGLE

Je další mrazuvzdorná podnož, pomalu rostoucí. Citrus ichangensis pochází z Číny a představuje nejseverněji přirozeně rostoucí druh ze všech původních citrusů. Je vysoce mrazuvzdorný, v Číně snáší teploty až -14°C. Pan Šamla ve své knize uvádí zkušenost, že snesl bez úhony -10ºC po dobu 3 hodin. Ovlivňuje kvalitu plodů naroubovaných odrůd spíše nepříznivě a je používán pro citroníky v chladnějších oblastech.

C. jambhiri LUSH

Nebo také pojmenováním  Rough lemon“  je stejně jako ostatní citroníky je velmi citlivý na chlad. Jako podnož se výborně osvědčuje pro svou odolnost proti suchu, navíc není náročný na kvalitu půdy. Roubovanci rychle rostou a brzy plodí. Podporuje sice dlouhověkost, ale naroubované mandariny se nedožívají vysokého věku (zpravidla 15 let). Plody mívají nižší obsah šťáv a horší kvalitu, proto se nedoporučuje roubovat na tuto podnož sladkoplodé citrusy.

C. limon OSBECK (citroník)

Citroníky snadno získáme ze semen. Jsou dobře vzrůstné, nesnáší přemokření a jsou náročnější na teplotu. Kompatibilita s většinou odrůd je dobrá, ale plody bývají horší kvality. Z našich zkušeností však víme, že často je po několika letech zdánlivě dobrého srůstu naroubovaná odrůda odumírá. Je napadán fytoftorou, ale proti virózám je poměrně odolný. V našich podmínkách je použitelný do bytů pro kyselé odrůdy spíše jako dočasná náhrada za kvalitnější podnože.

C. limonia OSBECK (rangpur)

Rangpur má slabší kořenový systém, je kompatibilní s většinou citrusů . Doporučuje se především pro pomerančovníky a mandariny. Urychluje nástup štěpovanců do plodnosti, příznivě ovlivňuje kvalitu i velikost plodů. Snáší přísušek, vápenaté půdy, vyžaduje teplejší prostředí (byt). Je citlivý na kořenovou hnilobu, xyloporosis a exocortis. Není vhodný do chladných skleníků.

C. macrophylla WESTER

Tento citrus pocházející s Filipín se začal používat před 30 lety v Kalifornii jako podnož pro jiné druhy citrusů. Jedná se o vitální a ve skleníku rychle rostoucí druh. Vůči chladu je citlivější než bigarádie nebo C. volkameriana. Je značně citlivý na baktérie (Pseudomonas syringa) a mal-secco. Proto se pěstuje především ve sklenících chráněný před poklesem teplot po  bod mrazu a vzdálených oblastem postižených mal-secco (Deuterophoma tracheiphila). Je vysoce rezistentní na gumózu spodní části kmene a kořenovou hnilobu (Phytophtorae). Je bohužel citlivý na tristézu a xyloporózu, naopak je tolerantní vůči psoróze a exocortis. Je náchylný k napadání nematody Tylenchulus semipenetrans. Toleruje širokou škálu půd od písčitých až po těžké jílovité; snáší i vápenité nebo zasolené půdy. Je vynikající pro přemokřené substráty, je však citlivá na vyšší pH (uvádí se horní limit pH 8 při pravidelné aplikaci chelátů železa). Dokáže některé minerály (železo, hořčík, zinek) vstřebávat ve vyšším množství ve srovnání s jinými druhy podnoží ve stejných půdních podmínkách.

Většina odrůd naroubovaná na C. macrophylla má dobrou snášenlivost a vysokou plodnost navzdory velmi ranné násadě plodů. Proto je vhodná zejména pro později dozrávající variety. Velikost plodů je vyšší, kvalita však o něco nižší ve srovnání s ostatními běžnými podnožemi (podobá se v tomto ohledu C. volkameriana).

C. macrophylla je považován za vhodnou podnož do teplejších podmínek pro později dozrávající variety. Velmi vhodný je pro citroníky (Siracusano, Ragusano) a mandariny klementina, zejména ve vápenatých půdách.

                                                                                                         

C. paradisi MACF. (grapefruit)

Grapefruit patří ke vzrůstným podnožím. V pěstitelských oblastech se však téměř nepoužívá. Pro nás představuje méně hodnotnou náhražku pomerančovníku, má přibližně stejné požadavky na pěstební podmínky. Naštěpované odrůdy méně plodí. Vyžaduje teplejší stanoviště a dostatek světla. Jako podnož je vhodnější do bytu.

C. reshni HORT. ex TAN.

Neboli mandarina kleopatra představuje podnož se slabým vzrůstem. Snáší zasolené půdy i vysoký obsah vápníku v půdu, je kompatibilní s většinou odrod citrusů. Naštěpované citrusy však přináší menší plody a v chladnějších oblastech se neosvědčila. Aplikace chelátů železa je nutná a stromy jsou náchylné ke kořenové hnilobu (Phytophthora) zvláštu v přemokřených půdách. Zde je namístě uvést, že mandariny obecně nepředstavují vhodný materiál pro roubování. Mají většinou nízkou afinitu, rostou pomalu a jsou citlivé na virózy. Existuje několik výjimek včetně výše uvedené kleopatry, ale v našich podmínkách nemají valný význam.

C. sinensis OSBECK (pomerančovník)

Pomerančovník představuje snadno dostupnou a poměrně kvalitní podnož pro amatérské pěstování

citrusU. Semena lze získat ze zakoupených plodů. Semenáče jsou vzrůstné, jeho silný vzrůst však poněkud oddaluje počátek plodnosti. Střední velikost stromků je přibližně mezi bigarádií a rough lemonem. Nesnáší poklesy teplot pod nulu, naopak je tolerantní vůči teplému zimování v bytech s ústředním vytápěním. Vyžaduje propustné, lehčí pUdy. Pozitivnu ovlivňují kvalitu plodU. Výnos plodů je vysoký. S většinou odrůd dobře srůstá, velmi vhodný je pro pomerančovníky a grapefruity. Je velmi citlivý vůči hnilobám kořenů a kořenového krčku (Phytophtora), především v přemokřených půdách. Proto komerčně není již jako podnož využíván. Jinak je vůči chorobám poměrně odolný (s výjimkou psorózy).

C. volkameriana (PASQ.) TAN.

C. volkameriana je velmi vitální a produkuje značné množství polyembryonických semen malých rozměrů (7000 semen váží cca 530 g). Růst ve skleníku je velmi rychlý a rostlinu lze roubovat

již ve věku 1,5–2 let. Kořenový systém se šíří převážně povrchově. Má schopnost přizpůsobit se

vápenitým půdám, dobře snáší i těžké půdy, částečně i zasolené. Snáší dobře přesazování a je

dlouhověký. Je citlivější na chlad, avšak odolnější než rough lemon. Kompatibilita s ostatními citrusy je dobrá. Podporuje bujný vzrůst a vynikající plodnost. Velikost plodů je značná, kvalita střední až nízká. Podporuje rannější násadu plodů, ale ve srovnání s bigarádií nebo citranží 'Troyer' má nižší obsah kyselin a menší pevnost plodů. V polovinu padesátých let byl v Itálii považován

za vysoce slibnou podnož pro citroníky, protože byl silně rezistentní vůči mal-secco a poměrně tolerantní vůči kořenové hnilobu (Phytophthora sp.). Je odolný vůči exocortis (u nás se však toto onemocnění zatím neobjevilo). Dodnes je V Itálii používán jako podnož pro citroníky v písčitých půdách. Rozšířený je rovněž v Jižní Americe (Brazílie, Venezuela, Argentiny) a Jižní Africe. Podle údajů krétských pěstitelů však bigarádie vykazují vůči zmíněným chorobám vyšší rezistenci. Pokusy v Maroku v letech 1972–1973 s rouby bigarádie, pomerančovníku, citroníku, grapefruitu a rough lemon naroubovanými na podnoži C. volkameriana ukázaly, že je podstatně citlivější na gumózu vyvolanou Phytophthora citrophthora ve srovnání s citranží 'Carrizo', která je naopak velmi rezistentní vůči této chorobu. C. volkameriana je střednu citlivý na různé formy „psorózy“ a lignocortis. Je vysoce citlivý na „woody gall-vein ination“. Je náchylný na napadení nematodami, ale ukázalo se, že po přesazení se rychleji vzpamatuje ve srovnání např. s bigarádií. V současnosti je doporučován tedy pouze jako podnož pro citroníky v propustné písčité půdě a bezmrazém podnebí. Je výhodný zejména pro citroníky, které nejsou kompatibilní s jinými podnožemi. Např. varieta C. limon Monachello’ s ním výborně srůstá, zatímco na bigarádii je úspěšnost

roubování minimální.

C. volkameriana představuje velmi dobrou podnož, zejména pro citroníky. Je poměrně citlivý vůči chorobám napadajícím citrusy, ale v amatérských podmínkách tento faktor nehraje významnější roli. Snáší zasolené půdy a je poměrně odolný vůči chladnějšímu prostředí.

Poncirus trifoliata

Již před staletími byl ve starém Japonsku používán jako podnož pro mandariny unšiu (unshiu, satsuma) a v zemi svého původu – Číně – pak pro místní mandarinky. V dnešní dobu se rozšířil do celého světa, především do Austrálie, Argentiny; v Kalifornii je pak v menší mí.e využíván pro pomerančovníky 'Navel' a 'Valencia'. Rozlišujeme mj. malokvětou a velkokvětou formu. Roubovanci na malokvěté formu nejsou tak vzrůstní. P. trifoliata vyžaduje úrodnou půdu, vyhovuje mu písčitojílovitá, dob.e drenážovaná půda, snáší však i tužší a vlhčí pUdy. Nesnáší půdy s vysokou hladinou spodní vody a vápenité (podle literárních údajů do 4–10% aktivního vápníku) nebo zasolené. P. trifoliata snáší plné oslunění i polostín. Je mrazuvzdorný a tuto vlastnost částečně přenáší i na roub. Třebaže je opadavý, naroubované citrusy listy neshazují – jejich opad signalizuje poškození roubu.

Poměrně dobře toleruje Phytophtorae a je rezistentní vůči nematodám citrusů ve srovnání s jinými druhy. Je rezistentní na tristézu, psorózy, celkem tolerantní na xylopsorózu, ale citlivý na exocortis. Ve skleníku roste pomaleji než bigarádie a citranže, na vypěstování silné podnože je zapotřebí asi dvojnásobné doby. Vykazuje dobrou kompatibilitu se všemi odrůdami pomerančovníku,

s klementinami, mandarinkami 'Avana' a 'Tardivo di Ciaculli', grapefruity a citroníky. Výjimkou je citroník 'Eureka', který za několik let po naroubování odumírá. Plody jsou vynikající kvality. Pigmentované odrůdy jsou lépe vybarvené. Prekurzor tzv. limonina se nachází v plodech v menší

míře. „Limonino“ je látka, která se vytváří ve šťávu ihned po vymačkání z plodů a dodává jí hořkou příchuť; zejména odrůda 'Washington Navel' je na ní bohatá.

Flying Dragon' je perspektivní zakrslá podnož. Japonci dosáhli významných úspěchů v experimentální pracích s touto varietou jako podnože mandarin unšiu. 'Flying Dragon' snižuje dosaženou výšku naroubované odrůdy a objem koruny, ale již ve čtvrté sezónu umožní dosažení plodnosti. Třebaže výnos přepočítaný na jeden strom je větší u klasické formy P. trifoliata, přepočítáno na objem koruny je podstatně větší výnos u stromů na podnoži 'Flying Dragon'. Kvalita plodů na podnoži 'Flying Dragon' je vynikající. Plody jsou pevnější a mohou být sklízeny později. Kyselost není podnoží alterována a plody jsou na 'Flying Dragon' lépe vybarvené. Protože semenáče mají velmi nevyrovnané vlastnosti, v současnosti se experimentuje s rozmnožováním pomocí tkáňových kultur.

P. trifoliata představuje vynikající podnož pro studené, respektive temperované skleníky. Podporuje chladuvzdornost roubů, je kompatibilní s většinou odrůd. Ideální pro mandariny unšiu, které tolerují na této podnoži i poklesy teplot k –5 °C. Na půdu je o něco náročnější, nesnáší zasolení a vyšší obsah vápníku.

Citranže

Citranže jsou kříženci mezi C. sinensis a P. trifoliata. První vznikly ve Spojených Státech šlechtitelskou prací Dr. Swingleho již v roce 1897. Existující citranže jsou označovány vlastními jmény na

stejné úrovni jako odrůdy. Známe jich celou řadu, ale jako podnože se dnes nejčastěji používají 'Troyer','Carrizo', 'Musk', 'Savage', 'Benton' aj.

Citranž 'Troyer'

- si získala významné místo jako podnož pro pomerančovníky a grapefruity v posledních 30 letech.

Poprvé ji vyzkoušeli v Kalifornii, odkud se po vynikajících výsledcích dostala i do Evropy. Velmi

dobře roste ve skleníku (stejně jako bigarádie). Semenáče mají vysokou kvalitu (téměř 100% je

jich použitelných pro roubování). Snáší rovněž široké rozmezí kvality půd od písčitých po jílovité.

Ve zkouškách prováděných roku 1964 v Itálii se ukázalo, že toleruje i vápenitou půdu (až se 45%

obsahem vápníku, z toho 10–13% aktivního). Je citlivá na nedostatek zinku. Snáší studené podnebí

a chladuvzdornost přenáší i na roubovance. Je kompatibilní se všemi odrůdami pomerančovníku, grapefruitu a mandarin. Vykazuje inkompatibilitu s citroníkem 'Eureka' a tangelem 'Mapo'; naopak

dobře srůstá s nucelárním klonem 'Femminello comune'. Kmen podnože zpravidla přirůstá rychleji

než naroubovaná odrůda a vytváří tak mohutný podpůrný systém pro výživu štěpu. Vytváří hluboký kořenový systém s výrazným kůlovým kořenem, proto je výhodný do suchých, hlubokých půd. Přináší vyšší produkci plodů u pomerančovníků, mandarin i grapefruitů než bigarádie. Také plody jsou kvalitnější, jejich zbarvení je výraznější (vyšší obsah antokyanů) a mají nižší obsah kyseliny citrónové. Hlavním nedostatkem je tendence plodů ke zmačkání kůry a vysoký obsah kyselin v chladnějších oblastech. Podporuje významně růst štěpu podobnu jako bigarádie a tedy lépe než P. trifoliata nebo mandarina kleopatra. Mimoto je rezistentní na Phytophthorae, ale citlivý na Armilaria mellea podobně jako bigarádie. Jeví se tolerantní vůči tristéze, psoróze, xyloporóoze, je citlivý na exocortis.

Citranž 'Carrizo'

- nevykazuje žádné zásadní rozdíly oproti odrůdu 'Troyer'. Na rozdíl od ní však dobře toleruje nematoda Radopholus similis. Pochází ze zkřížení P. trifoliata x C. sinensis 'Washington Navel' podobnu jako citranž 'Troyer'. Vytváří spíše povrchový, horizontální kořenový systém cca do 50 cm pod povrchem. Dosahuje vyšších výnosů při naroubování pomerančovníku Moro. V současnosti představuje nejrozšířenější podnož na Floridu, kde zaujímá asi 30 % všech používaných podnoží. Také ve Španělsku je patrně nejpopulárnější podnož 'Carrizo' (podle údajů z Kalifornie ve srovnání s P. trifoliata přispívá 'Carrizo' k produkci větších plodů s tenčí slupkou).

Jste-li majitelé chladnějších skleníků, je citranž pro vás jako stvořená. 'Carizzo' se svým mělkým kořenovým systémem je téměř ideální. Obecně mají citranže dobrou kompatibilitu s jinými citrusy a nebývají příliš náročné na pěstební podmínky. Plody naštěpovaných odrůd jsou kvalitní, podle australských výzkumů obsahují nejvyšší obsah cukrů ('Benton', 'Troyer', 'Carrizo') ve srovnání s jinými běžnými podnožemi. Dob.e snášejí chladnější podmínky, v zimě vyžadují vegetační klid.

Citrumelo

Citrumelo je kříženec P. trifoliata a C. paradisi, má střední až silný vzrůst. Citrumelo se jako podnož rozšířilo nejprve na Floridu koncem osmdesátých let. Poměrně dobře se přizpůsobuje stanovištním podmínkám, dobře odolává nižším teplotám. Není však vhodné do vápenitých půd. Příznivě ovlivňuje množství i kvalitu plodů, mírně oddaluje nástup plodnosti. Je celkem odolný vůči

chorobám, zejména tristéze, exocortis a xyloporóze a také některým nematodám. Zatím však

není příliš rozšířený. Přesto už je známo několik odrůd inkompatibilních s touto podnoží – brazilský pomerančovník 'Pera' a některé pupečné pomerančovníky. Představuje možnou perspektivní

podnož do budoucna.